40. Bezpečná elektrotechnika

Příručku Bezpečná elektrotechnika jsme vydali v roce 1998.

Tato kniha byla v „polistopadovém“ období prvním souborným dílem svého druhu na našem knižním trhu.

Autor v ní shromáždil a systematicky uspořádal rozsáhlou problematiku bezpečnosti elektrických zařízení takovým způsobem, že v jeho příznačně srozumitelném podání působí podivuhodně uceleným dojmem.

Po úvodní historicky zajímavé kapitole o objevu a postupném využívání elektrické energie autor přechází ke způsobům ohrožení bezpečnosti, které s sebou tato energie nese. Uvádí bezpečnostní názvosloví i přehled dosavadních metod snažících se dát zkoumání bezpečnosti systematický základ. V samostatné kapitole věnuje pozornost nežádoucímu působení okolí na elektrické zařízení a naopak, a systému jeho klasifikace. V části týkající se problematiky vzniku úrazu elektřinou a ochranou před ním uvádí tehdejší stav poznatků o účincích elektřiny na lidský organizmus, z nichž logickou cestou odvozuje požadavky na ochranu před úrazem elektrickým proudem. Podobný postup používá v kapitole o možném zážehu hořlavých hmot elektřinou. Z fyzikálních principů hoření a výbuchu vyvozuje možnosti ochrany před vznikem škod tohoto druhu. Čtenář tak objevuje vazby mezi těmito skutečnostmi a předpisy, jež se mu jeví v podstatně srozumitelnějším a přijatelnějším světle než dosud.

Ve zvláštní kapitole se autor zabývá nestálými nebezpečnými jevy způsobovanými atmosférickou elektřinou, statickými náboji, přepětími a zkraty. Vychází z nejnutnějšího teoretického popisu jejich vzniku a vlastností, z nichž pak odvozuje a popisuje možnosti ochrany před nežádoucími účinky.

Další kapitola je věnována poměrně mladému oboru vzniku škod od vzájemných vlivů elektrických zařízení různých druhů, pro nějž se vžil název elektromagnetická kompatibilita. Třídí principy nežádoucích přestupů energie a přiřazuje k nim možné způsoby ochran. Kapitola o ověřování bezpečnosti elektrických zařízení v praxi je zaměřena na kritické zhodnocení postupů prezentovaných v technických normách a v praxi.

Závěrečná, devátá kapitola se zabývá problematikou bezpečnosti elektrických zařízení v základních oborech civilizované společnosti. Jde o výrobu a rozvod elektrické energie, těžbu nerostného bohatství, těžký, strojírenský a spotřební průmysl, stavebnictví, dopravu, zdravotnictví a spoje.

Text je doplněn množstvím obrázků a schémat, názornými příklady, obsahuje rozsáhlý seznam literatury k dalšímu studiu a je opatřen konkrétními odvolávkami na znění technických a právních norem platných v době vydání této příručky. Před čtenářem se tak rozvíjí zajímavý a dosud nedoceněný obor lidské činnosti, který si vzhledem ke svému humanitnímu zaměření nesporně zaslouží mnohem více soustavné a teoreticky kvalifikované pozornosti, než se mu dostává dosud.

Ačkoliv od vydání této knihy uplynula již řada let, změnily se jak technické normy, tak i legislativní předpisy, podstata bezpečnosti v elektrotechnice zůstala, a i nadále zůstane stejná. Čtenář z ní může i nadále čerpat nejen zajímavé, ale i velmi užitečné informace. Autor totiž tuto problematiku podal srozumitelnou formou, při níž uplatnil logické postupy vycházející z jevů založených na samé podstatě fyziky, elektrotechniky, chemie a dalších oborů.

V této knize jistě najdou svůj zdroj zajímavého čtení i rozšíření vědomostí a praktických znalostí všichni pracovníci oboru elektro, od výkonných pracovníků montáží a vedoucích pracovních skupin přes převážně duševně činné konstruktéry a projektanty, pracovníky výzkumu a pedagogy až po pracovníky odborných orgánů dozoru a zkušebnictví.